PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Němečtí thrasheři z ASSASSIN jsou dalšími z řady metalových kapel osmdesátých let, které v současné době usoudily, že jejich comeback by stál za uskutečnění. Stejně tak patří mezi ty spolky, které se s novou deskou tváří jakoby se v metalovém světě od jejich prvního rozpadu vůbec nic neudálo. Tahle ortodoxní thrashmetalová rychlopalba bude patrně doceňována hlavně u všech zapřísáhlých kulometčíků pamatujících na slavné období žánru, ale ani o tom nejsem zas až tolik přesvědčen. Hned vysvětlím. Ona by tahle nahrávka totiž mohla vzniknout zrovna tak v roce 1989 stejně jako kdykoliv později s tím rozdílem, že koncem osmdesátých let by se poslouchat a tolerovat ještě dala, ale poté co se na scéně objevily mnohé kapely přinášející do tvrdé kytarové hudby nové impulsy, už v žádném případě ne. Pro všechny neortodoxní a otevřené posluchače je dnes „Breaking The Silence“ zhola zbytečnou záležitostí – přežité kytarové figury se zde střídají s vysokou kadencí, vše je podřízeno monotónnosti vyznění a sloganu „Je jedno, že naše skladby postrádají jakékoliv nápady, ale my jsme THRASH!“
Pokud předchozí album „The Club“ tak nějak prošumělo a já osobně jej dodnes neměl potřebu slyšet, pak musím říct, že s novinkou do toho jdou ASSASSIN pořádně z gruntu a jakoby prostřednictvím smlouvy se staronovým vydavatelstvím SPV/ Steamhammer chtěli úspěšně navázat na své dvě kultovní řadovky „The Upcoming Terror“ a „Interstellar Experience“. Jenže lze to vůbec po tak dlouhé době? Osobně bych řekl, že pokud by se ASSASSIN povedlo nashromáždit dostatek kvalitních nápadů a skladeb, a pokud by tyto alespoň nějak korespondovaly se současným zvukem a klimatem v metalové hudbě, nebyl by to až zas tak velký problém. Jenže zastaralá a monotónní novinka žádný převratný materiál nenabízí, naopak bych řekl, že výrazně zaostává i za oběma více než dvacet let starými zářezy. Ani ten Michael Hoffmann nepředvádí bůhví jak nadstandartní výkon – schválně zkuste si po poslechu novinky pustit třeba již zmiňované druhé album „Interstellar Experience“ a uvědomíte si ten rozdíl. Na staré fošně to do nás kytary perou jakoby je dusil samotný Gary Holt, naproti tomu novinku by mohl nahrát úplně kdokoliv. Tohle album skutečně osloví jenom někoho, kdo si ještě pouští hudbu udělanou na způsob nejstarších nahrávek DEBUSTROLu a KRYPTORu a má to za fakt super věci.
Deska, která by mohla vzniknout klidně v roce 1989 a stejně by svou monotónností a nenápaditostí zklamala. Dnes se navíc nechytá ani svým zastaralým vyzněním.
4 / 10
Robert Gonnella
- zpěv
Michael Hoffmann
- kytara
Jürgen Scholz
- kytara
Joachim Kremer
- baskytara
Björn Sondermann
- bicí
1. Breaking The Silence
2. Raise In The Dark
3. Judas
4. Turf War
5. Destroy The State
6. No Fear
7. Kill Or Be Killed
8. Real Friends
9. Strike Back
10. I Like Cola
Breaking The Silence (2011)
The Club (2005)
Interstellar Experience (1988)
The Upcoming Terror (1987)
Vydáno: 2011
Vydavatel: SPV/ Steamhammer
Stopáž: 43:11
Produkce: Harris Johns
Tak tentokrát jsem ani na druhý poslech nenašel nic co by mě zaujalo. Je mě líto ale shit!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.